Technický pokrok často velmi mění každodenní věci a oblasti našeho života. V automobilovém průmyslu je jedním z projevů technického pokroku rozvoj samořízených nebo též autonomních vozidel. Tedy takových, která ke svému provozu nepotřebují řidiče, řídí se samy za pomoci rozmanitých hardwarových a softwarových systémů.
Existuje šest různých úrovní z hlediska stupně automatizace
Tyto úrovně jsou v podstatě klasifikací, která označuje stupeň autonomie vozidla na základě samořízených funkcí, kterými disponuje. Úroveň 0 označuje vozidlo, které nemá žádné tyto funkce, což znamená, že za jeho řízení je plně odpovědný lidský řidič. Naproti tomu úrovně 4 a 5 označují téměř a zcela autonomní, kdy k ovládání a řízení vozidla je nutná jen malá nebo žádná interakce s lidským řidičem. Mnoho vozidel, která v současné době jezdí po silnicích, má určité vlastnosti autonomních vozů. Patří sem různé bezpečnostní funkce, asistent řízení, parkovací asistent či tempomat. Kromě samořízených osobních vozidel se vyvíjejí a testují také autonomní autobusy, nákladní automobily a údajně i vojenská vozidla.
Očekává se, že vozidla bez řidiče zachrání tisíce životů
Národní úřad pro bezpečnost silničního provozu Spojených států amerických uvádí, že přibližně 94 % všech dopravních nehod je způsobeno lidskou chybou či nepozorností. Očekává se, že díky omezení role člověka při řízení vozidel pomohou autonomní vozidla předcházet dopravním nehodám a každoročně zachrání mnoho životů.
Nepříznivé povětrnostní podmínky mohou představovat problém
Ačkoli technologie a funkce automobilů bez řidiče jsou stále pokročilejší, dosud není zcela jasné, jak mohou špatné povětrnostní podmínky, jako je sněžení, sněhová bouře či krupobití, tyto funkce ovlivnit. Někteří odborníci tak očekávají, že výrobci těchto vozidel budou muset vydat varování o typech povětrnostních podmínek, za kterých by tato vozidla neměla být provozována.
Největší překážkou v zavádění samořízených automobilů je legislativa
Dosud totiž žádný regulační orgán nestanovil přesná a jasná pravidla týkající se jejich užívání, například toho, jak by měla být tato vozidla regulována či kdo je zodpovědný za nehody s těmito automobily. Neexistují ani žádné předpisy týkající se shromažďování údajů a ochrany soukromí v souvislosti s těmito vozidly. To ponechává mnoho neznámých, i když výrobci naléhají na úřady, aby se těmito otázkami zabývaly co nejdříve.
Historie autonomních vozů se začala psát již téměř před 100 lety
Za prvopočátek autonomních vozů je považován rok 1925, kdy bývalý americký armádní inženýr Francis Houdina připojil k automobilu systém rádiového ovládání, a vůz tak ovládal dálkovým ovládáním. S vozidlem jezdil po ulicích New Yorku a předváděl využití mnoha funkcí, jako je odbočování, brzdění a troubení. Vyděšení kolemjdoucí dali vozu přezdívku „auto přízraků“, protože ho nikdo neřídil. Na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939 byla součástí expozice Futurama společnosti GM i technologie bez řidiče. Odborníci si tehdy byli jisti, že nejpozději v 60. letech 20. století se tyto vozy stanou realitou.
Zdroj: allcarindex.com, blog.getmyparking.com, nhtsa.gov
