Již několik let se automobilové společnosti snaží najít co nejlepší alternativu ke spalovacím motorům. Celosvětové zásoby ropy se tenčí, a je tak nutné najít pro automobily adekvátní náhradu. V současné době se nejvíce hovoří o elektřině, ale existují také vozy poháněné vodíkem či za pomoci slunce. Možná vás překvapí, že před více než šedesáti lety se objevil automobil, který měl být rovněž poháněn něčím jiným než benzínem či naftou. Jednalo se o Ford Nucleon. Jak poměrně jasně vyplývá z názvu, jednalo se o vůz poháněný jadernou energií.
Auto jako malá atomová elektrárna
Automobilka Ford představila světu tento revoluční nápad v roce 1958, tedy v době, kdy jaderná energetika obecně byla v centru zájmu celého lidstva. Mnoho vědců se snažilo aplikovat její využití do co největšího množství oblastí lidského života. V padesátých letech se ještě tolik nevědělo o všech rizicích, která jsou s využíváním jaderné energie spojena, a tak některé návrhy byly z dnešního úhlu pohledu poněkud pošetilé.
Nicméně inženýři automobilky Ford přišli s nápadem využít jaderný reaktor rovněž k pohonu automobilů. Podle jejich představy měl mít každý vůz svůj vlastní malý jaderný reaktor, dále parní turbínu, která by měnila teplo vzniklé jadernou reakcí na vodní páru, a následně turbogenerátor, který by vyráběl vlastní elektřinu. Každý vůz měl mít k dispozici jaderné palivo na dojezd přibližně osm tisíc kilometrů. Následně byla plánována výměna kazety s vyhořelým palivem za novou.
Proč Ford Nucleon zůstal jen snem?
Pokud si říkáte, že jste ale nikdy žádný takový vůz neviděli, máte pravdu. Projekt zůstal tak zvaně pouze na papíře. Žádný Ford Nucleon ve skutečnosti vyroben nebyl, jeho model je ke zhlédnutí v Muzeu Henryho Forda v americkém Dearbornu. Důvodů, proč projekt nakonec ztroskotal, bylo hned několik. Jedním z nich byl technologický problém. Inženýři Fordu totiž předpokládali, že se jaderné reaktory podaří brzy miniaturizovat do velikosti, které by byla použitelná pro osobní automobily, to se ale nestalo.
Další neméně důležitý praktický problém souvisel s tím, jak reaktor tak zvaně odstínit, aby byla jízda ve Fordu Nucleon bezpečná. Olovo, které se tehdy v jiných situacích používalo, bylo z hlediska své obrovské hmotnosti pro automobilový průmysl nepoužitelné. Žádná odpovídající náhrada se ale nenašla. V neposlední řadě nebylo jasné, kdo a jak by vybudoval speciální místa, která by zajišťovala výměnu kazet s vyhořelým radioaktivním palivem, a samozřejmě i to, kam by se tyto kazety následně ukládaly.
Zdroj:thehenryford.org, thebulletin.org
