Formule 1: Příběhy, které stojí za to připomenout

Formule 1 je královská disciplína automobilového sportu. Jména jako Michael Schumacher, Lewis Hamilton či Sebastian Vettel znají i ti, kteří se o tento sport jinak vůbec nezajímají. Je F1 vaší vášní? Pak vás možná potěší několik více i méně známých epizod o jezdcích, týmech i vozech, které se zapsaly do historie tohoto velkolepého sportu.

Pole position

Na Velké ceně Evropy ve Španělsku v roce 1997 se Jacques Villeneuve (Williams), Michael Schumacher (Ferrari) a Heinz-Harald Frentzen (Williams) kvalifikovali stejným časem 1:21:072, a dělili se tak o první startovní pozici. Nebylo to poprvé v historii, v červenci 1961 na okruhu v Aintree zajeli Joachim Bonnier (Porsche), Richie Ginther (Ferrari), Phil Hill (Ferrari), Stirling Moss (Lotus) a Wolfgang von Trips (Ferrari) rovněž stejný čas.

Nicméně závod ve Španělsku se nezapsal do historie díky jediné pole position, ale především kvůli nehodě mezi Schumacherem a Villeneuvem ve 47. kole a následné diskvalifikaci německého jezdce.

Technika na prvním místě

Formule 1 je vrcholným „technologickým projevem“ automobilových závodů. Mezi nejkurióznější a nejodvážnější návrhy, které byly na tratích k vidění, patřil slavný šestikolový Tyrrell P34, který s Jody Scheckterem a Patrickem Depaillerem vyhrál historickou Velkou cenu Švédska 1976.

V Anderstorpu v roce 1978 zvítězil Niki Lauda s vozem Brabham BT46B vybaveným zadním ventilátorem, který vytvářel přízemní efekt, a porazil druhého Riccarda Patreseho (Arrows) o neuvěřitelných 34 sekund. Vůz si vedl tak dobře, že byl v následujících závodech zakázán.

Ženy a formule 1

Maria Grazia Lombardiová, známá jako Lella, byla první ženou, která získala bod na mistrovství světa, přesněji půl bodu. Velká cena Španělska 1975, kterou mnozí jezdci bojkotovali kvůli obavám o bezpečnost, skončila tragédií zapříčiněnou vlétnutím vozu Rolfa Stommelena do davu, což si vyžádalo čtyři mrtvé a šest zraněných.

Závod byl předčasně přerušen a body udělené šesti nejlepším se snížily na polovinu. Lella Lombardiová, která byla šestá, tak získala půl bodu, čímž se zapsala do historie.

Neuvěřitelný příběh Michaela Schumachera

Zdá se to neuvěřitelné, ale je to pravda. Grand Prix lze vyhrát i tak, že projedete cílovou čárou při vjezdu do boxové uličky. Stalo se to Michaelu Schumacherovi během Velké ceny Velké Británie 1998 za volantem Ferrari.

Ke konci závodu dali německému jezdci penalizaci stop and go, ale protože komunikace byla nejasná, Ferrari pustilo Schumachera do boxů až v posledním kole, čímž vyhrál závod, neboť cílová čára se táhla i přes boxovou uličku. V návaznosti na tuto epizodu došlo ke změně předpisů, dnes by to již nebylo možné.

Pilot formule 1 po vítězství.
zdroj: unsplash.com

Smolný Jim Clark

V září 1967 na Velké ceně Itálie v Monze byl Jim Clark s vozem Lotus 49 po převzetí vedení ve třetím kole nucen ve 13. kole vjet do boxů kvůli defektu zadní pneumatiky. Když se vrátil na trať, byl poslední, minutu a půl za vedoucím jezdcem.

Tím začal jeho zběsilý závod o návrat na přední pozice. V 53. kole byl čtvrtý, v 62. kole předjel první dva jezdce, Surteese a Brabhama. Závod končil v 68. kole, v 67. kole Clark zpomalil a byl předjet, zradilo ho palivové čerpadlo jeho Lotusu, které nedokázalo načerpat poslední litry do nádrže. Přesto skončil třetí.

Piloti dříve a dnes

Dnešním jezdcům se někdy neprávem vyčítá, že ve srovnání se svými kolegy z minulosti nejsou ochotni k opravdovému fyzickému nasazení. Například v 50. letech minulého století trvaly závody několik hodin a měřily stovky kilometrů, jako na okruhu v Remeši, kde se Velká cena Francie v červenci 1951 jela na sedmdesát sedm kol, což bylo více než 601 km, tedy dvakrát více, než je průměrná délka dnešních závodů.

Dnes už rovněž nejsou takoví jezdci jako Jacky Ickx, Graham Hill nebo Mario Andretti, abychom jmenovali ty nejznámější, kteří by byli schopni vyniknout v různých kategoriích nebo jet několik závodů v jeden den.

Srovnání závodů před sedmdesáti lety a dnes ale není zcela možné. Faktem totiž je, že moderní formule 1 dosáhla takové úrovně, že z jezdce vyčerpává naprosto všechny zdroje, jak ukázal i šokující odchod mistra světa Nica Rosberga do „předčasného důchodu“ v roce 2016.

Zdroj: automoto.it, formulapassion.it

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu