Jak barvitá je historie Škody 1100 OHC?

V 50. letech minulého století byla mladoboleslavská Škodovka na poli světového motorsportu již známým hráčem. Po úspěších modelů Sport a později Supersport však musela přijít s něčím zcela revolučním. Na konkurenci totiž začínala pomalu ztrácet, takže bylo jasné, že musí postavit od základu zcela nový závodní automobil, se kterým by konečně ostatní výrobce převálcovala. Proto se zrodila Škoda 1100 OHC.

Jak automobil vznikal?

Po roce 1950 vznikaly zejména v Evropě nádherné elegantní vozy, které sbíraly vavříny na všech závodech, kde se objevily. To se samozřejmě mladoboleslavské Škodovce nelíbilo, neboť nechtěla zůstat za konkurencí příliš pozadu. Proto v roce 1957 postavila dva páry ohromující Škody 1100 OHC, která se i se svým skromným motorem mohla srovnat s těmi nejlepšími z Itálie, Německa nebo Británie. Tento exkluzivní dvousedadlový kabriolet totiž dokázal svištět rychlostí přesahující 200 km/h, což na tu dobu rozhodně nebylo málo.

Proč byla Škoda 1100 OHC tak revoluční?

Oproti svým předchůdcům Sport a Supersport byla 1100 OHC skutečným závodním prototypem postaveným od základů. Místo šasi sériového vozu totiž disponovala novým trubkovým rámem osazeným laminátovou karoserií, ve které se skrýval maličký motor. Měl objem 1,1 litru s ventilovým rozvodem a dvěma vačkovými hřídelemi v hlavách válců. Díky tomuto přístupu byla jedenáctistovka mnohem lehčí než všichni její konkurenti, což je samozřejmě ve světě motorsportu velká výhoda. Pří délce 3880 milimetrů auto vážilo pouhých 550 kilogramů. To je přibližně dvakrát tolik, co vážil dobový sedan Škoda 440.

Hlavní výhodou bylo nízké těžiště

Opět se dostáváme k trubkovému rámu, který umožnil vyrobení extrémně nízkého vozidla. Na výšku má 1100 OHC pouhých 964 milimetrů, což se se sériovým modelem nedá vůbec porovnávat. Tovární piloti Škody Motorsport si také pochvalovali téměř ideální rozložení váhy mezi nápravy, neboť ve skutečnosti činilo 49,7 ku 50,3 ve prospěch zadní nápravy. Mohla za to především převodovka a spojka, které byly umístěné u zadních kol. Díky všem těmto drobným detailům bylo těžiště velice nízko, takže vůz disponoval skvělými jízdními vlastnostmi.

Nesmíme zapomenout na podvozek

Dobré rozložení hmotnosti by nebylo nic platné, bez špičkově naladěného podvozku. I ten uměla Škoda nastavit do nejmenšího detailu. Škoda 1100 OHC měla vpředu i vzadu nezávislé zavěšení s lichoběžníkovými rameny vpředu a vlečenými trojúhelníkovými závěsy se šikmou osou kývání vzadu. To byla na 50. léta špičková technologie. Přenos výkonu zajišťovala patnáctipalcová drátěná kola, která byla odpružená zkrutnými tyčemi.

Alfou a omegou byl ovšem motor

Asi si budete říkat, že s litrovým motorem díru do světa neuděláte. Vývojové oddělení Škodovky však ukázalo, že i s malým agregátem se dá zahrát hodně velké divadlo. V té době nevídaný hliníkový blok motoru s objemem 1089 cm3 pocházel z modelu Škoda 440. Tím ale veškerá podobnost končí. Motor byl osazen novou hlavou válců se dvěma vačkovými hřídelemi. O zásobování směsí se starala dvojice karburátorů Jikov, jež byly později nahrazeny karburátory Weber. Tím pádem jste z motoru dostali ohromujících 92 koní v 7700 otáčkách. Maximální otáčky činily 8500 ot. /min a agregát měl specifický výkon 85 koní na litr. To bylo v roce 1957 skutečně něco neuvěřitelného.

Škoda 1100 OHC sbírala ocenění prakticky ve všech závodech, kterých se zúčastnila. Díky tehdejšímu režimu se ovšem rozplynul sen o francouzském Le Mans, takže se museli tovární jezdci spokojit pouze se socialistickou konkurencí. Z podobných důvodů nevznikla ani silniční verze. Můžeme pouze hádat, jaký úspěch by měla ve společnosti značek jako Ferrari, Jaguar nebo Porsche.

Autor: Karel Mareš

#kvíz 1 / 1 | Jakou rychlostí dokázal tento automobil jet?

Jakou rychlostí dokázal tento automobil jet?

Mohlo by Vás zajímat​

ZAVŘÍT