Odpočítávání začalo, od 4. září bude tunel pod horou Mont Blanc na patnáct týdnů uzavřen pro veškerou dopravu. A není vyloučeno, že se to bude opakovat každý podzim až do roku 2041. Od příštího pátku až do 18. prosince budou probíhat práce na obnově dvou částí tunelu, jedné na italské a druhé na francouzské straně. Každá opravovaná část bude dlouhá 300 metrů. Práce budou zahrnovat nový systém odvodu vody, výměnu osvětlení i rekonstrukci klenby tunelu. Jediným způsobem, jak to provést, je úplná odstávka.
Nutnost se mísí s obavami
Jednou z velkých obav, která s uzavírkou souvisí, je samozřejmě riziko ochromení mezinárodní silniční dopravy. Tunel pod nejvyšší horou Evropy, který se nachází na hranici mezi Itálií a Francií v blízkosti Švýcarska, je důležitou místní komunikační trasou a také důležitým uzlem pro mobilitu osob a zboží mezi severozápadem a jihovýchodem evropského kontinentu.
Letošní práce tak budou zároveň jakýmsi testem, zda je bude možné v budoucnu zopakovat. V případě kladného výsledku se příští rok bude podobná renovace opakovat na dalších 600 metrech tunelu. A pokud se nové technologie osvědčí, otevře se tím možnost nepřetržitých uzavírek po dobu dalších osmnácti let, dokud nebude dokončeno všech téměř dvanáct kilometrů tunelu.
Tunel pod horou Mont Blanc je klíčovým spojením v Alpách, ale naštěstí ne jediným. Existují totiž i jiné trasy, například tunel Gran San Bernardo a tunel Fréjus. Dalšími možnostmi jsou průsmyky Col des Montets a Col du Petit-Saint-Bernard, které jsou ale poměrně často vystaveny silnému sněžení. Podle skupiny GEIE-TMB, která tunel spravuje, byl pro zastávku vybrán podzim, protože v tomto období je zde menší provoz lehkých vozidel.
Jeden tunel, dvě země a šedesát let historie
Montblanský tunel je dálniční tunel spojující Courmayeur v italském regionu Valle d’Aosta s Chamonix ve francouzském departementu Haute Savoie. Tyto dvě obce spojují nejen sociolingvistické vazby, ale také skutečnost, že jejich rozvoj je založen na cestovním ruchu. Výstavba tunelu, byl vybudován společně oběma zeměmi, začala v roce 1959 a skončila v roce 1965.
Výjimečnou stavbu 16. července 1965 slavnostně otevřeli tehdejší prezidenti Itálie a Francie Giuseppe Saragat a Charles De Gaulle. O tři dny později překročila práh tehdy nejdelšího silničního tunelu na světě první auta.
Jedinečný obousměrný tunel dnes představuje jednu z hlavních transalpských dopravních tras. Jeho délka činí 11 611 metrů, přičemž na francouzském území leží 7 640 metrů. Nadmořská výška je na italské straně na úpatí ledovce Brenva 1 381 metrů, v polovině tunelu dosahuje 1 395 metrů a poté klesá na 1 271 metrů na francouzské straně na úpatí ledovce Bossons.
Povrch v tunelu není vodorovný, ale má vypouklý tvar, aby usnadnil odtok vody. Výška tunelu je 5,90 metrů a šířka 8 metrů. Z bezpečnostních důvodů, zejména po nehodě v roce 1999, zde byla stanovena maximální povolená rychlost 70 km/h a předjíždění je zakázáno po celé délce tunelu.
Zdroj: tunnelmb.net, ansa.it
