Padesátá a šedesátá léta byla bezpochyby zlatým věkem automobilového designu, a to jak v Evropě, tak ve Spojených státech amerických. Automobiloví designéři, kteří byli konečně osvobozeni od okovů poválečného období, vytvořili jedny z nejkrásnějších automobilových uměleckých děl v historii. Jedním z těchto mužů byl i Franco Scaglione.
Kdo byl Franco Scaglione?
Scaglione se narodil ve Florencii roku 1916 a málem zahynul ve druhé světové válce na špatné straně dějin. Po válce chtěl být něčím víc než jen jedním z mnoha návrhářů, a tak šel zapůsobit na Giovanniho „Pinin“ Farinu s několika kresbami automobilů. Byl to ale nakonec Nuccio Bertone, kdo mladého designéra počátkem 50. let najal.
Jeho spolupráce s Bertonem pro značky Fiat, Alfa Romeo, Jaguar, Porsche či Lamborghini dosáhla velkých úspěchů. Otisk tohoto jedinečného designéra je cítit dodnes. Některé z ikonických vozů těchto značek totiž stále odkazují na některé z jeho původních designových linií. Výjimečná byla především jeho oddanost plynulým aerodynamickým tvarům.
Abarth 1500 Biposto (1952)
Jedním z jeho prvních návrhů byl experimentální Abarth 1500 Biposto z roku 1952. Scaglione se inspiroval americkým Tuckerem Torpedo, dotáhl ale aerodynamiku do extrému – s ploutvemi na zádi a vystouplou přídí připomínající stíhačku. Model následně ovlivnil několik amerických designérů, například Harleyho Earla z Oldsmobilu a jeho Oldsmobile Golden Rocket.
Abarth 1000 GT Coupé (1958)
Tento vůz, známý také jako Alfa Romeo 1000 Abarth GT Bertone Coupé, je jedním z nejlepších Scaglioneho počinů. Malý (pouze 3,69 m dlouhý a 1,55 m široký) a velmi lehký (pouze 640 kg) vůz měl litrový motor o výkonu pouze 87 koní, ale na svou dobu byl neuvěřitelně rychlý. Byl tak rychlý, že všechny tři prototypy havarovaly a zůstal jen jeden přestavěný vůz od Colaniho.
Alfa Romeo Giulietta Sprint Speciale (1959)
Giulietta SS měla součinitel odporu vzduchu 0,28 (stejně jako Corvette C6) a byla zjevně inspirována dobovými designovými studiemi BAT. Bylo vyrobeno pouze 1366 kusů, ale Giulietta SS je dodnes jedním z nejvyhledávanějších vozů tohoto období. Na aukcích se prodává za cenu kolem 180 000 dolarů.
Porsche 356 B Abarth Carrera GTL (1960)
Toto je vůz, který v roce 1960 vyhrál Le Mans ve své kategorii. Scaglione dostal od Abarthu za úkol navrhnout lehký podvozek pro 356B Carrera. Ve spolupráci s Viarengo & Filipponi Coachworks se mu to podařilo včas a dvacet postavených exemplářů se prodalo ihned. Inženýři Porsche však byli méně nadšeni a museli přinést několik technických úprav, aby byl vůz konkurenceschopný v závodě 24 hodin Le Mans.
Koncepční vůz Lamborghini 350 GTV (1963)
Co by se stalo, kdyby si první sériové Lamborghini 350 GT zachovalo většinu designových linií výstavního vozu? Nedokážeme říci, zda by byl ještě úspěšnější, ale můžeme se shodnout na tom, že koncept vypadal mnohem lépe než sériový vůz.
Model 350 GTV, jehož autorem byl Giorgio Prevedi pod Scaglioneho dohledem, měl dokonalé proporce a byl ztělesněním více než desetiletých aerodynamických zkušeností. Předváděcí vůz postrádal motor, brzdové třmeny i stěrače, ale koho to zajímalo? Navždy se zapsal do historie značky Lamborghini.
Alfa Romeo 33 Stradale (1957)
Alfa Romeo 33 Stradale, silniční verze závodního vozu Tipo 33, je pravděpodobně nejkrásnějším vozem, který Scaglione navrhl. Bylo vyrobeno pouze osmnáct exemplářů, ale vůz byl na svou dobu mimořádně pokrokový. Poprvé na světě představil motýlkové dveře u sériového vozu, měl hliníkovou karoserii na hliníkovém trubkovém podvozku a dokázal zrychlit na 100 km/h za pouhých šest sekund, přičemž maximální rychlost činila 260 km/h.
Tento nejrychlejší a nejdražší italský vůz své doby figuruje v každém seznamu „nejkrásnějších aut“ na světě. Dodnes také inspiruje moderní automobilové designéry.
Intermeccanica Italia GFX a Indra (1968/1971)
Ke konci své kariéry investoval Franco Scaglione hodně času a peněz do vozů Intermeccanica, zejména do Indry, projektu, který si objednal Opel, aby do Ameriky přinesl cenově dostupný italský design a americký výkon.
Indra, poháněná šestiválcovým motorem nebo osmiválcem GM 350, byla v Severní Americe velmi dobře přijata. Bohužel Opel podporoval také podobně vypadající Bitter CD a v roce 1974 Chevrolet přestal dodávat motory a díly, čímž v podstatě zabil to, co mohlo být skvělým vozem. Bylo vyrobeno pouze 127 exemplářů a bankrot společnosti Intermeccanica poslal Scaglioneho do deprese.
Intermeccanica Indra mohla být cenově dostupnou Corvettou 70. let. Scaglione odešel do důchodu a zbytek života prožil v ústraní v malé italské vesnici Suvereto. Zemřel v roce 1993 na rakovinu plic.
Zdroj: iconwheels.it, infomotori.com, internationalclassic.com
