Před půl stoletím se odhadovalo, že ropa dojde ještě před koncem 20. století. Nestalo se tak, jak dlouho ale ještě ropa opravdu vydrží?

Kolik ropy ještě zbývá v útrobách planety Země? Tato otázka je stará nejméně 170 let, tedy od onoho roku 1850, který je považován za rok zrodu moderního ropného průmyslu. V 70. letech 20. století došlo k prvnímu ropnému šoku, kdy se v některých zemích Evropy konaly „pěší neděle“ a ve Spojených státech násilné demonstrace proti přídělovému systému pohonných hmot. Od té doby uplynulo padesát let, bylo vytěženo, rafinováno a spáleno obrovské množství ropy, ale odpověď na výše uvedenou stále není jasná.

Ceny a odhady

Cena černého zlata je velmi nestabilní. Například v roce 2020 cena hodně klesla, protože se kvůli omezením v souvislosti s pandemií koronaviru zhroutila poptávka. V roce 2022 cena naopak prudce vzrostla kvůli válce na Ukrajině.

Obecně lze říci, že cena ropy je více regulována tím, kolik ropy producenti na trh uvedou, o čemž rozhodují kartely, jako je OPEC, než její skutečnou dostupností.

Prokázané zásoby ropy se od roku 1960 zvýšily téměř pětinásobně díky technickému pokroku v oblasti tradičních vrtů a rozvoji nových technologií. Technologie umožnily využívat ložiska, která v minulosti nepřipadala v úvahu, jako je například ložisko Libra u brazilského pobřeží, neboť ropa se zde nachází sedm kilometrů pod mořem.

Posouvání ropného vrcholu

 „Peak oil“ neboli ropný vrchol či ropný zlom je označení pro dobu, kdy je celosvětová těžba ropy na svém vrcholu, a proto po jejím překonání může těžba už jen klesat.

Tento vrchol se posouvá stále dál a dál do budoucnosti a bylo zjištěno, že od 70. let 20. století existuje jakási „ropná konstanta“, která říká, že ačkoli spotřeba neustále roste, odhadované zásoby ropy vždy stačily na pokrytí minimálně příštích 40 let. Zdá se tedy, že pokles poptávky by mohl být vyvolán spíše přechodem na obnovitelné zdroje energie než vyčerpáním zásob.

Tankování vozu.
zdroj: pixabay.com

Nové technologie, které zvýšily dostupnost, samozřejmě nejsou „zadarmo“. Například hydraulické frakování, které spočívá v injektování vody, písku a chemikálií do horniny, dokud nepraskne a neuvolní se v ní zachycená ropa, může kontaminovat podzemní vody a půdu toxickými látkami, vyvolat zemětřesení či způsobit nekontrolovaný únik metanu.

Problém jménem spalování ropy

Ropa je směs uhlovodíků, sloučenin tvořených uhlíkem a vodíkem, která s sebou nese také více či méně toxické látky, jako je síra a těžké kovy, například rtuť, kadmium, arsen, chrom a olovo.

Uhlík, který obsahuje, se při spalování uvolňuje do atmosféry ve formě oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého a dalších sloučenin. Mnohé z nich jsou považovány za skleníkové plyny, protože zadržují sluneční teplo a zvyšují tak teplotu atmosféry.

Existuje ale i další důvod, proč ropu příliš rychle nespalovat. Jedná se o cennou surovinu, která tvoří základ nekonečné řady plastů, materiálů, které jsou součástí našeho života již desítky let.

Spalování ropy za účelem výroby tepla a pohonu vozidel je proto nejen škodlivé pro zdraví planety, ale zároveň představuje plýtvání. Když už jsme u těch předpovědí, v roce 2015 OPEC předpověděl, že v roce 2040 bude podíl automobilů se spalovacími motory na celém světě stále 94 %. Kdoví, zda se nakonec nemýlil?

Zdroj: opec.org, stanford.edu, interestingengineering.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu