Časté spekulace automobilové veřejnosti o sloučení koncernů PSA a FCA se nyní staly skutečností. Francouzi a Italové se nakonec domluvili na fúzi, čímž vytvoří čtvrtý největší automobilový koncern na světě s výrobou necelých 9 milionů vozů každý rok. Hlavním cílem je překonání začínající krize v této části průmyslu a lepší zvládnutí přechodu na pohon elektrickou energií.
Jak se na fúzi tváří akcionáři?
Některým vlastníkům akcií by tento poněkud drastický krok mohl vadit, ovšem jejich obavy jsou liché. Každý z nich bude totiž po dokončení sloučení vlastnit poměrnou část akcií nového koncernu. Cenné papíry se rozdělí v poměru 50:50, jak pro FCA, tak i pro PSA. To znamená, že nebudou existovat minoritní, ani majoritní vlastníci. Management má navíc s nově vznikajícím koncernem velké plány, neboť chce do 4 let dosáhnout alespoň 80 % synergie, což by mělo ušetřit přibližně 2,8 miliard Eur.
Pomůže sloučení dceřiným automobilkám?
Od sloučení dvou upadajících koncernů si samozřejmě všichni slibují technologický a kvalitativní vzestup. Peugeot a Citroen by měli dát Fiatu a Chrysleru k dispozici špičkovou technologii, kterou jejich vozy bezesporu disponují, a na oplátku jim má část FCA pomoci s návratem na americký trh. Zní to jako férová nabídka, která se může ovšem velice rychle proměnit v katastrofu. Managementy obou částí nově vzniklého koncernu si od této spolupráce slibují zejména rapidní zvýšení provozního zisku, který nově činí 11 miliard Eur.
Kdo bude novou společnost řídit?
Největší zádrhel by pochopitelně mohl nastat v řízení nově vzniklého koncernu. Zde se však projevila profesionalita PSA i FCA, neboť byl tento problém ošetřen již v prvotních fázích jednání. Celou společnost bude řídit jedenáctičlenná rada, do které 5 členů nominuje FCA a dalších 5 PSA. Posledním členem je Carlos Tavares, který stál doposud v čele PSA a bude tedy obdobnou funkci vykonávat i nadále. Funkční období členů představenstva je 5 let. Velmi důležitou zprávou je neuzavření kteréhokoliv z výrobních závodů, což bude mít později pozitivní dopad na chod všech automobilek.
Kterým směrem by se mělo PSA i FCA vydat?
Bude nesmírně složité znovu nastartovat produktivitu a kvalitní výrobu ve všech dceřiných automobilkách. Osobně jsme nejvíce zvědaví na Opel, který PSA koupilo v roce 2017, ale od té doby se v koncernu hledá a ještě nenalezl požadovaný obchodní prostor. Nové strategické plány by tak měly všem automobilkám jasně určit, na které zákazníky se budou orientovat. V této oblasti se potom jednotliví výrobci zdokonalí, což umožní daleko lepší srovnání s konkurenčními vozy. Podobný model již řadu let funguje u Volkswagenu, od kterého by se v této oblasti mohli všichni učit.
Hlavní je udržení vnitropodnikových vztahů
Jedním z nejtěžších úkolů managementu bude nastavení a udržení vnitropodnikových vztahů, což úzce souvisí se strategickými plány. Nemá totiž smysl, aby si konkurovaly modely uvnitř koncernu. Měly by naopak spolupracovat. Jinak řečeno, kde tápe jeden, musí být okamžitě dostupný podobný vůz na stejné platformě a se stejnou základní technologií, ovšem s maličko lepším doladěním. Je totiž hloupost, aby si v kategorii rodinných vozů konkuroval Peugeot a Citroën, když mají dost problémů s poražením konkurentů v podobně Volkswagenu Golf nebo Škody Octavia.
Stále věříme, že fúze PSA a FCA není pouhým výstřelem do prázdna, ale že se všechny dceřiné společnosti zvednou. Nejvíce bychom to přáli italské Alfě Romeo a Lancii. Zejména Alfa vyrábí opravdu dobré a kvalitní vozy, ovšem potřebuje mít k dispozici zázemí stabilního a prosperujícího koncernu.
