Ať již bude letošní zima mírná či krutá, je jisté, že na většině silnic naší republiky se alespoň občas setkáme se sněhovou pokrývkou nebo náledím. Právě v tu chvíli se pak na silničních komunikacích můžeme setkat s nejrůznějšími vozy, které mají zajistit jejich bezpečný provoz. Jedním ze způsobů je posypání silnice rozmanitými posypovými materiály.
Kdo za údržbu silnic vlastně odpovídá?
Nejdříve a nejvíce se samozřejmě udržují důležité komunikace. Je tak trochu troufalé očekávat, že cesta z vaší vesnice bude odklizena stejně rychle jako rychlostní silnice. Pokud jde o to, kdo za údržbu jednotlivých typů komunikace zodpovídá, je to poměrně jednoduché. Za údržbu dálnic a silnic I. třídy zodpovídá stát, za silnice II. a III. třídy kraje a za místní komunikace jednotlivé obce.
Navíc pravidla zimní údržby upravuje i zákon, konkrétně Vyhláška č. 104/1997 Sb., která určuje i časový harmonogram, do jaké doby by měla být zajištěna alespoň částečná sjízdnost dané komunikace.
Pro dálnice a rychlostní silnice činí tato doba dvě hodiny, pro silnice I. třídy a některé důležité silnice II. třídy tři hodiny, zbývající silnice II. třídy a dopravně důležité silnice III. třídy by měly být sjízdné do šesti hodin, zbývající komunikace do dvanácti hodin.
Jaké druhy posypových materiálů se používají nejčastěji?
Obecně se posypové materiály rozdělují do dvou skupin, na chemické rozmrazující látky, které způsobují tání sněhu a ledu, a na zdrsňující materiály, které pouze zvyšují tření mezi vozovkou a pneumatikou. Mezi nejčastěji používané posypové materiály patří:
- Posypová sůl nebo solanka – chlorid sodný se při zimní údržbě silnic používá buď v pevném stavu, nebo jako solankový roztok. Obecně platí, že čím menší jsou částečky soli, tím déle sůl na povrchu silnice vydrží a účinkuje. Sůl optimálně účinkuje do přibližně -5 °C, pokud teplota klesne pod -10 °C stává se téměř neúčinnou. Z tohoto důvodu se tak při teplotách blízkých této hranici chlorid sodný míchá s chloridem vápenatým, který je sice mnohonásobně dražší, ale je účinný až do -35 °C. Z hlediska ochrany půdy sůl nelze používat například na silnicích v blízkosti zdrojů pitné vody nebo v chráněných krajinných oblastech. Obecně její množství nesmí překročit 60 gramů na metr čtvereční denně.
- Písek a štěrk – druhým posypovým materiálem, který se často používá na místech, kde nelze použít posypovou sůl, je písek a štěrk se zrnitostí od 2 do 5 mm. I když na první pohled materiál připomíná písek, ve skutečnosti jde o směs písku a drti, dohromady vytváření lepší třecí vrstvu, která lépe zabraňuje podkluzování vozidel. Tyto inertní materiály samozřejmě sníh ani led nikterak nerozpouští a navíc zůstávají na vozovce nebo v jejím okolí. S tím je spojena nutnost zametení silnic v jarních měsících. Samostatným problémem s nimi spojeným může být též zanášení kanalizací.
- Škvára a struska – v neposlední řadě se kromě písku a drti můžeme setkat též s použitím škváry a strusky. Vzhledem k tomu, že jde o hrubozrnné materiály, jsou jejich zdrsňující vlastnosti lepší než u písku, zároveň ale nejsou příliš šetrné k našim vozidlům.
Zdroj: eusalt.com, sul-posypova.cz, zakonyprolidi.cz, portalridice.cz
