V průběhu automobilové historie není nouze o vozy, které vypadají velmi odlišně od toho, co si obvykle vybavíme, když se řekne automobil. Různí malí i velcí výrobci se pokoušeli o různá řešení toho, jak by mělo vypadat vozidlo, které lidem umožní svobodný pohyb.
Leyat Helica
Francouzský konstruktér Marcel Leyat chtěl v roce 1909 postavit letadlo, ale neměl na to dostatek finančních prostředků. Postavil tedy Helicu, vůz s obrovskou vrtulí vpředu a dvouválcovým motorem Scorpion, který dokázal vyvinout rychlost 170 km/h. Vozidlo se setkalo s určitým úspěchem na pařížském autosalonu v roce 1921, ale výroba byla komplikovaná a vzniklo jen asi třicet exemplářů.
Stout Scarab
Americký Stout byl v roce 1932 pravděpodobně první, kdo představil koncept minivanu. Model Scarab, jehož tvar i název byly inspirovány broukem jménem skarabeus, se sice nedočkal velkého úspěchu, ale aerodynamická karoserie skrývající hliníkový podvozek a motor Ford V8 jej činí dodnes velmi zajímavým.
Octoauto
Pokud, jak říká reklama, „dva jsou lepší než jeden“, pak osm je lepších než čtyři. Americký konstruktér Milton Reeves se na počátku 90. let 19. století inspiroval odpružením, které používaly železniční vozy. Chtěl se tak pokusit lépe vyrovnat s nerovnostmi tehdejších silnic.
Upravil již existující vůz Overland a přidal k němu čtyři další kola, čímž vznikl přes šest metrů dlouhý vůz schopný převážet ale pouze čtyři osoby. Úspěchu se nedočkal, a tak to později zkusil znovu, když u modelu Sextauto odstranil dvojici kol, výsledek byl ale podobný.
Dymaxion
Američan Buckminster Fuller navrhl v roce 1933 tuto podivnou tříkolku jako základ pro pozdější vozidlo, které mělo být schopné pohybu po souši, ve vodě i ve vzduchu. Nevšední název vozu vznikl složením z anglických slov „dynamic, maximum, tension“.
Vůz měl tvar kapky, o pohon dvou předních kol se staral Fordův osmiválec, zatímco řízení zajišťovalo jediné zadní kolo. To sice umožňovalo otáčení o sto osmdesát stupňů, ale na druhou stranu bylo obtížné Dymaxion ovládat při vysokých rychlostech.
Carver
Manévrovatelnost motocyklu s ochranou a komfortem automobilu, to byl cíl designéra Chrise van den Brinka, když navrhoval Carver, který byl představen v roce 1999.
Zatímco zadní část vozu byla nehybná, přední část s dvoumístným prostorem pro cestující se mohla otáčet, a to v úhlu až čtyřicet pět stupňů. O pohon se staral čtyřválcový motor o objemu 660 cm3 s výkonem 65 koní, který umožňoval dosáhnout maximální rychlosti přes 190 km/h.
Nissan Land Glider
Elektromobil Nissan Land Glider z roku 2009 používal stejný základ jako známější Renault Twizy. Na rozdíl od svého francouzského bratrance se však uměl naklánět tak, že napodoboval pohyby motorky. Ačkoli se tento nápad mohl hodit pro městské dojíždění, Nissan jej nikdy neuvedl do výroby.
Oeuf Électrique
Elektromobily rozhodně nejsou vynálezem posledních let. Ve Francii na vrcholu druhé světové války, kde byl nedostatek benzínu, vytvořil designér Paul Arzens minimalistický automobil z hliníku a plexiskla s elektrickým pohonem.
Název dostal od tvaru vajíčka, kterému se podobal. Vážil pouhých 350 kg, měl dojezd sto kilometrů a maximální rychlost 69 km/h. Nikdy se nevyráběl sériově, ale Arzens jej používal až do roku 1990, kdy zemřel.
Peel P50
Fanoušci pořadu Top Gear si možná vzpomenou na reportáž o modelu Peel P50 z roku 1962, pravděpodobně jediném automobilu, který se kdy vešel do výtahu. Tříkolové vozidlo měřilo 1,37 metru na délku, necelý metr na šířku a 1,2 metru na výšku.
Amphicar 770
Na první pohled Amphicar 770 vypadal jako běžný vůz z 60. let. Na rozdíl od jiných podobných vozů měl ale motor umístěný vzadu. Čtyřválec původem od Triumphu poháněl zadní kola a dvojici plastových vrtulí, které byly vidět pod zadním nárazníkem. Amphicar 770 byl totiž obojživelným vozidlem, schopným pohybu po silnici i po vodě.
Zdroj: lanemotormuseum.org, nauticareport.it, caranddriver.com, archivioprototipi.it
