Mini je dnes považováno za jednu z klasických ikon automobilového průmyslu, a to nejen britského. Původní design prolomil zažité zvyklosti a navždy změnil tvář automobilismu. Mini bylo jednoduché, stylové a sebevědomé. Právem se tak stalo nejprodávanějším britským automobilem v historii.
Hledá se auto do nepohody
Vůz Mini vznikl jako reakce na celostátní krizi. V druhé polovině 50. let 20. století se automobilový průmysl ve Velké Británii nacházel v hlubokém útlumu v důsledku Suezské krize, která způsobila velký nedostatek paliva.
Na Británii bylo uvaleno ropné embargo a v důsledku toho byl zaveden příděl pohonných hmot, motoristé si mohli měsíčně dovolit pouze čtyři galony (cca 18 litrů) paliva. V těchto těžkých časech se tak řidiči začali obracet k „mikroautům“, která se z velké části dovážela z Německa.
Tato vozidla používala motocyklové motory a byla velmi úsporná, dokázala ujet až 40 mil na galon paliva. Jedním z nejoblíbenějších modelů byl tříkolový Messerschmitt Kabinroller, který vyráběla německá společnost Messerschmitt, která je známá výrobou stíhacích letadel z druhé světové války.
Konstruktérská výzva
Leonard Lord, předseda British Motor Corporation (BMC), byl zděšen tím, že veřejnost byla dotlačena do situace, kdy musela jezdit v „těchto nepohodlných a nebezpečných vozidlech“, do kterých se navíc vešly pouze dvě osoby. Společnost British Motor Company vznikla v roce 1952, kdy se konkurenční společnosti Austin a Morris dohodly na fúzi.
BMC si tak dala za cíl vytvořit cenově dostupný, úsporný a pohodlný vůz, který bude schopen pojmout čtyři osoby. Lord rovněž požadoval, aby rozměry vozu nepřesahovaly délku 10 stop (3 m) a šířku a výšku 4 stopy (120 cm). Vůz měl být vybaven tradičním čtyřdobým čtyřválcovým motorem a měl mít čtyři kola. Projektem byl pověřen britský konstruktér řeckého původu Alec Issigonis. Výzva, které čelil, byla ve své době obrovská.
Otec Mini
Issigonis byl ale mužem na svém místě. Již dříve pracoval na designu modelu Morris Minor, který se ukázal být komerčně velmi úspěšný a prodalo se ho více než 1 milion kusů. Byl mistrem ve vytváření kompaktních a dobře ovladatelných vozů, což byly dvě vlastnosti, které využil i při tvorbě modelu Mini.
Do jeho týmu se připojili Jack Daniels a Chris Kingham, dva mimořádně nadaní inženýři, a dále čtyři kreslíři a několik studentů. Traduje se, že Issigonis načrtl základní výkres Mini na ubrus a později vytvořil další náčrt křídou na podlahu.
Inovativní design
Díky použití příčného motoru, kdy je blok motoru otočen o 90 stupňů na bok, dokázal tým ušetřit místo a pro instalaci pod kapotu potřeboval pouhých 18 palců. Kola umístěná až do rohů karoserie zároveň zajišťovala pasažérům dostatek místa a automobilu překvapivě dobré jízdní vlastnosti.
Issigonisovi se dokonce podařilo přesvědčit výrobce pneumatik Dunlop, aby vyráběl menší desetipalcová kola, takže podběhy kol zabíraly uvnitř vozu méně místa. Motor měl objem 848 cm3 a byl schopen dosáhnout maximální rychlosti 72 mil/h (115 km/h). Na jeden galon dokázal ujet přibližně 36 mil.
Mini má zelenou
V červenci 1957 předseda BMC Leonard Lord otestoval prototyp Mini v areálu Longbridge. S výsledkem byl spokojen a mohla začít výroba. V srpnu 1959 se objevila dvojice nových vozů – Austin Seven Mini a Morris Mini Minor. Jednalo se o první Mini na světě, vozy byly v podstatě identické až na některé detaily výbavy a logo.
Důvodem použití dvou názvů bylo využití loajality zákazníků ke značce, jež kdysi patřila dvěma konkurenčním britským automobilkám – Austin a Morris, které ale nyní působily jako jedna pod hlavičkou BMC.
Zmatená veřejnost
Přestože genialita vozu Mini byla pro odborníky z automobilového průmyslu ihned zřejmá, britské veřejnosti chvíli trvalo, než si vůz oblíbila. Lidé nedokázali pochopit, jak může tak malý vůz fungovat jako čtyřmístný sedan.
Nicméně jakmile si první zájemci začali nový model kupovat, pochybnosti se začaly rychle rozplývat. Řidiči oceňovali především velmi snadné ovládání vozu. V roce 1960 se prodalo 116 000 kusů Mini a o rok později 157 000 kusů.
Mini pro všechny
Mini bylo na nejlepší cestě stát se kultovní klasikou. Rychle se stalo vozem, ve kterém jezdila řada celebrit a filmových hvězd. Mini měli Beatles, Mick Jagger, Steve McQueen i Bridget Bardotová. Jeho majiteli byli i členové královských rodiny od prince Charlese až po monackou kněžnu Grace. Mini prolomilo třídní bariéry v jedné z nejkonzervativnějších společností na světě.
Závodní Mini Cooper
John Cooper, majitel společnosti Cooper Car Company a světoznámý závodní konstruktér, viděl v Mini potenciál i jako v závodním voze. Zatímco Issigonis vnímal Mini především jako vůz pro každodenní život, Cooper se inspiroval jeho sportovním potenciálem, hbitým manévrováním a jízdními vlastnostmi.
Issigonis se zpočátku zdráhal spolupracovat s Cooperem na vývoji sportovního modelu, v roce 1961 ho ale Cooper přesvědčil. Světlo světa tak spatřil Austin Mini Cooper a Morris Mini Cooper. Byl navržen tak, aby splňoval kritéria vozu skupiny 2 pro rallye.
V roce 1963 byla vyvinuta a uvedena na trh výkonnější verze nazvaná „S“ s motorem o objemu 1071 cm3 a většími kotoučovými brzdami. V letech 1964 až 1967 zaznamenal Mini Cooper S nebývalý úspěch na Rallye Monte Carlo.
Závodní úspěchy vozu Mini se neomezovaly pouze na rallye, v průběhu 60. let úspěšně získal mnoho titulů na silničních okruzích. Byl to zároveň první vůz, s nímž závodila řada jezdců, kteří pak v automobilovém sportu udělali velmi slavnou kariéru, například Niki Lauda, Jackie Stewart, Graham Hill, Jochen Rindt, James Hunt či John Surtees.
Zdroj: mini.co.uk, telegraph.co.uk
