Je opět čtvrtek a to znamená pravidelnou rubriku o naší nejstarší automobilce. Dnes se společně podíváme na vozy vyráběné na přelomu 20. a 30. let minulého století. Toto období je mnohými odborníky považováno za vrchol prvorepublikového automobilového průmyslu, neboť jsme v tomto čase produkovali vskutku jedinečné a kvalitní vozy.
Co byl základ luxusní Tatry 17? Přece Tatra 20!
O nejluxusnějším automobilu té doby, Tatře 17, jsme vám již psali. Nyní se podíváme na jejího předchůdce, tedy Tatru 20. Vůz disponoval klasickou koncepcí – motor vpředu a pohon zadních kol, tudíž byl technicky velmi podobný Tatře 10. Základní rám byl tvořen centrální nosnou rourou, neboť na tomto modelu se plně podílel jako hlavní designér a konstruktér Hans Ledwinka. Na svou dobu byla Tatra 20 velmi inovativní, v její výbavě byly totiž nabízeny brzdy na všech čtyřech kolech, elektrický startér a páky řazení i ruční brzdy se přesunuly do kabiny.
Přichází spolupráce s firmou Sodomka
Nacházíme se v roce 1926, právě je spuštěna výroba nádherné Tatry 30, na jejíž karoserii se podílela světoznámá karosářská firma Sodomka. Ta dala tomuto vozu zcela exkluzivní vzhled, který se neomrzí ani po necelých 100 letech od vyrobení prototypu. Tatra 30 byla poháněna vzduchem chlazeným čtyřválcovým motorem o objemu 1,7 litru, což jí umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti 90 km/h. Na 20. léta minulého století to rozhodně není špatné. Vyráběla se však i sportovní verze, která disponovala silnějším motorem s výkonem až 35 koní. Maximální rychlost Tatry 30 Sport byla neuvěřitelných 130 km/h.
Co přijde po limuzíně Tatra 17? Tatra 31!
V roce 1927 již začínala být Tatra 17 lehce zastaralá, a proto bylo třeba přijít s jejím plnohodnotným následovníkem. Z vrat výrobního závodu tak začaly vyjíždět zbrusu nové Tatry 31, což byly opravdu velké a pohodlné limuzíny. Podvozek je opět klasický tatrovácký, tedy centrální nosná roura plus výkyvné polonápravy. Díky této koncepci byl vůz neuvěřitelně pohodlný i na tehdejších nerovných cestách. Maximální rychlost přesahovala 110 km/h a průměrná spotřeba se snadno vyšplhala až na hranici 14 litrů. Na přelomu 20. a 30. let však na ropnou krizi nebylo ještě ani pomyšlení.
Revoluční prototyp, který se nikdy nedostal do výroby – Tatra V 570
Hans Ledwinka zažil ve svém konstruktérském životě několik nelehkých situací, mezi které bychom mohli zařadit i projekt Tatra V 570. Šlo o prototyp osobního automobilu navrhnutém v roce 1933, o němž se uvažovalo jako o možném nástupci oblíbené Tatry 12. Vůz disponoval zaoblenou karoserií s useknutou přídí a protaženou zádí, takže se velmi podobal Volkswagenu Beetle. Není divu, Ferdinand Porsche a Hans Ledwinka byli velmi blízcí přátelé, a tak se často navzájem inspirovali.
Tatra V 570 disponovala jednoduchým, vzduchem chlazeným čtyřválcem s výkonem až 18 koní umístěným za zadní nápravou, což byla na tehdejší Tatrovku dosti nezvyklá koncepce. Prototyp se nikdy do výroby nedostal, ale sloužil jako předloha pro legendární Tatru 77, kterou jistě všichni znáte. Dochovaný exemplář Tatry V 570 se nachází v expozici muzea kopřivnické automobilky.
Nový vůz pro zámožnou klientelu
30. léta odstartovala výroba Tatry 52, která měla být novým vozem pro majetné a zámožné klienty kopřivnické automobilky. Jednalo se o nádherný automobil, za jehož vzhled můžeme opět děkovat karosárně Sodomka ve Vysokém Mýtě. Světlomety byly zapuštěny v karoserii, maska byla vyplněna jemnou mřížkou a hlavně měla Tatra 52 kryty zadních kol, což byla tehdy velká móda. Automobil se vyráběl ve verzi kupé i kabriolet. Mezi nejzajímavější exempláře patří Tatra 52 se Sodomkovou karosérií v provedení šestimístný kabriolet z roku 1935.
Dvacátá léta jsou za námi. Tatra vyráběla nádherné automobily, které pomalu začaly dostávat aerodynamičtější tvary, díky nimž se později továrna proslavila. V příštím díle se podíváme na vozy z 30. let.
