Po druhé světové válce nastal obecný rozmach všech druhů závodění po celém světě. Mladoboleslavská Škodovka už se tenkrát účastnila několika málo podniků, avšak stále si nevyrobila vlastní speciál. Navazování na úspěšná předválečná léta by určitě nebylo tak rychlé, pokud by z výrobních linek nesjela Škoda 1101 Tudor. A ze té vycházel i první závodní speciál.
Začínalo se s neupravenými vozy
Od roku 1946, kdy Tudory začaly opouštět brány výrobního závodu, se ještě jako sériové modely hojně účastnily všech druhů motorsportu. Jak je vám asi jasné, díru do světa neudělaly, neboť se nemohly s notně upravenými vozy konkurence vůbec srovnávat. Tudor byl překonán jak v oblasti výkonu, tak i v oblasti váhy nebo ovladatelnosti. Tato situace se v Boleslavi vůbec nelíbila, a proto byly na jaře 1949 speciálně upraveny dva automobily pro vstup do silnější třídy do 1500 cm3.
Modely Tudor a Roadster byly opatřeny kompresorem, čímž se jim alespoň trochu navýšil výkon. Kosmetické změny zahrnovaly zejména upravenou kapotu s větším otvorem pro sání vzduchu. A Roadster měl dokonce hliníkové části karoserie pro ušetření hmotnosti.
Jak probíhal vývoj nového speciálu?
Po rozporuplných výsledcích upravených sériových modelů bylo v létě 1949 rozhodnuto o stavbě a vývoji zcela nového závodního speciálu, který měl do Mladé Boleslavi konečně přivézt kýžené úspěchy. Vůz Škoda Sport vycházel z Tudoru, avšak disponoval odlehčeným podvozkem a také zkrácenou páteřovou rourou. Automobil byl osazen lehkou a nízkou hliníkovou karoserií se dvěma sedadly, avšak kvůli ní museli konstruktéři poupravit rozmístění agregátů. Zepředu připomínala Škoda Sport své sériové sourozence, neboť měla také přední masku s pěti žebry a dva kulaté světlomety.
První úspěch na sebe nenechal dlouho čekat
Již na podzim roku 1949 se jeden přeplňovaný a jeden nepřeplňovaný vůz účastnily Velké ceny Brna, kde zaznamenaly první úspěchy. Ve třídě do 1500 cm3 dojel vůz s kompresorem na druhém místě. Vůz bez kompresoru na tom byl ještě o něco lépe, neboť Jaroslav Netušil za volantem dokázal třídu do 1100 cm3 vyhrát. V červnu 1950 se dokonce jeden závodní speciál zúčastnil i 18. ročníku vytrvalostního závodu ve francouzském Le Mans, kde si nevedl vůbec špatně. Byl vybrán vůz bez kompresoru s posádkou Jaroslav Netušil a Václav Bobek. Škoda Sport se startovním číslem 44 v národních barvách na tom byla velice dobře, avšak v polovině závodu musela odstoupit kvůli poruše motoru.
V roce 1950 přišel nástupce Škody Sport
Na jaře 1950 se již začalo pracovat na nástupci úspěšné Škody Sport. Mělo se jednat o Škodu Supersport s doutníkovou karoserií a odnímatelnými blatníky motocyklového typu. Podvozek byl téměř totožný se Sportem, avšak Supersport dostal upravený motor, který dosahoval bez kompresoru výkonu až 79 koní, zatímco s kompresorem 120 koní. Postupně byl speciál vylepšován, což znamenalo zejména montáž daleko výkonnějších pohonných agregátů. Na konci sezóny 1952 byla Škoda Supersport vybavena motorem o objemu půldruhého litru, kdy přeplňovaná verze dosahovala výkonu až 150 koní.
Na sklonku života překonání rekordu
Od roku 1954 byla k dispozici ještě výkonnější verze, která své kvality potvrdila na Dni rekordů v Praze. Tovární jezdec Václav Bobek dosáhl s přeplňovaným speciálem Supersport na trati dlouhé 1100 metrů průměrné rychlosti téměř 198 km/h, což byl na tu dobu obdivuhodný výkon. Aktivně byly monoposty Sport a Supersport nasazovány až do konce 50. let, kdy je vystřídala Škoda 1100 OHC, o které si povíme zase příště.
Škoda dokázala úspěšně navázat na předválečná léta a opět dokázala, že v Mladé Boleslavi umí vyrobit jak sériový automobil, tak i prvotřídní závodní speciál.
