Podle oficiálních zdrojů se jedná o experimentální vozidlo bavorské automobilky, avšak dnes se můžeme pouze dohadovat, co na něm v době svého vzniku vlastně chtěli zkoušet. Řízení je tragické, motor obrovský a pohodlí žádné. Můžeme být velmi rádi, že se nové vozy BMW nepodobají modelu Brutus, protože bychom si neprodleně museli pořídit letecké brýle a kožené kombinézy. I přesto stojí experimentální automobil Brutus za bližší prozkoumání.
Kdy Brutus vznikal?
Po první světové válce nečekalo Německo snadné období. Utrpělo velice krutou porážku ve světové válce. A díky mírovým dohodám mu byla zakázána stavba jakýchkoliv větších strojů a zařízení, které by se daly využít k dalšímu vedení války. Z tohoto důvodu vznikl na trhu obrovský přebytek velkých a výkonných leteckých motorů. A ty bylo rozhodně záhodno k něčemu využít. Konstruktéři se proto rozhodli dát je do aut, jež v té době připomínali spíše žebřiňáky, a uspořádat jedny z prvních závodů ve sprintu. Do dnešních časů se bohužel žádný takový závoďák nedochoval, ale i přesto se pár nadšenců z Technického muzea v Sinsheimu rozhodlo, že postaví model Brutus.
Brutus se nejmenuje jen tak pro parádu
Po vyslovení jména vozu si jistě nepředstavíte žádnou nákupní tašku, ale masivní vůz z obrovským výkonem, kterému budou z výfuků šlehat plameny. Nejste daleko od pravdy, protože Brutus něčím takovým skutečně je. Hlavní atrakcí je pochopitelně motor, který pochází z prvoválečného letadla. Sami můžete posoudit, že jeho technické parametry jsou více než úctyhodné, délka 1,8 metru, výška 1,1 metru, šířka 0,8 metru a objem téměř 46 litrů. Špatně na tom motor BMW VI není ani s výkonem, dosahuje totiž až 500 koní při pouhých 1500 otáčkách za minutu. Jen pro představu, v této výši je u moderních automobilů umístěn volnoběh.
Opravdu má šasi z žebřiňáku?
Toto tvrzení je asi přehnané, avšak v porovnání s masivním motorem působí šasi automobilu American LaFrance z roku 1908 poněkud vachrlatě. Muselo být samozřejmě speciálně upraveno a hlavně zpevněno, aby zvládlo nést obrovskou tíhu leteckého motoru. Výsledek této fúze je však naprosto omračující. Vznikl automobil schopný hladce dosáhnout rychlosti 100 km/h a při níž bude točit pouhých 800 otáček za minutu. Budete tedy svištět zakázanou rychlostí po českých okrskách a auto bude jen spokojeně brumlat. Je pravda, že si občas trochu odplivne do výfuku, ale to k tomu samozřejmě patří.
Ekologičtí aktivisté z něj nemají radost
Řešit u takového bláznivého modelu ekologii je asi tak nesmyslné, jako jíst polévku čínskými hůlkami. Přesto se nám podařilo dohledat pár velice zajímavých údajů, na kterých je krásně vidět rozdíl mezi tehdejšími a moderními vozy. Například spotřebu má Brutus celých 100 litrů na 100 km, takže musí disponovat obrovskou nádrží. Jinak byste nedokázali složitým procesem motor ani nastartovat, natož někam dojet.
Druhým zajímavým faktem je hodnota vypouštěných emisí CO2 do ovzduší. A to je v poslední době v automobilovém průmyslu obrovské téma. Moderní vozy mají tuto hodnot okolo 130 g/km. Brutus si jede svou vlastní ligu, neboť při jízdě vypouští 28 000 g/km. To je ekvivalentní hodnota více než 282 modelům Volkswagen Polo Bluemotion.
Po první světové válce při originální stavbě vozu, ani při vývoji obnoveného modelu Brutus si skutečně se spotřebou a emisemi hlavu nelámali. Není občas hezké hodit veškeré předpisy za hlavu a užívat si života takového, jaký je i s brumlajícím motorem s objemem 46 litrů?
